|
|
Novel approaches to chemical modification of diamond surface
Bartoň, Jan ; Cígler, Petr (vedoucí práce) ; Řezanka, Pavel (oponent) ; Stehlík, Štěpán (oponent)
1 Abstrakt Diamant je výjimečný materiál kvůli své chemické a fyzikální stabilitě. Pokročilé použití materiálů na bázi diamantu jsou založeny na jejich povrchové funkcionalizaci. V této práci byla chemicky modifikována buď tenká vrstva diamantu vzniklého chemickou depozicí z plynné fáze (CVD) nebo nanodiamanty (ND) připravené za vysokého tlaku a teploty (HPHT). CVD diamanty byly použity pro přípravu fotosenzitizované vodivé diamantové elektrody pro barvivem senzitizované solární články (DSSC). Na křemíkové podložce byla vytvořena tenká vrstva borem dopovaného diamantu (BDD). Přidaný bór vytvořil (polo)vodivostní vlastnosti typu p. Poté byl povrch hydrogenován vodíkovou plasmou a na něj jsme za použití UV záření připojili krátkou uhlíkovou spojku s ochráněným aminem. K aminoskupině jsme kovalentně navázali fotoaktivní barvivo (P1), které umožňuje konvertovat fotony na elektrický proud. V dalším projektu jsme k povrchu připojili nové barvivo navržené dle konceptů donor-π- akceptor (DPA). Poslední příspěvek na toto téma systematicky studoval vliv různé vodivosti BDD diamantu a křemíkové podložky na vznikající fotoproudy. Postupně jsme dosáhli zatím nejvyšších zveřejněných fotoproudů 6.6 µA cm2 pro ploché, fotosensitizované BDD elektrody. Monomolekulové povrchové úpravy diamantu je díky jeho malému specifickému...
|
|
|
Relaxivity of magnetic iron oxide nanoparticles containing diamagnetic cations
Kubíčková, Lenka ; Kohout, Jaroslav (vedoucí práce) ; Chlan, Vojtěch (oponent)
Magnetické nanočástice se staly častým předmětem biomedicínského výzkumu, např. jako potenciální konstrastní látky pro T2-vážené zobrazování pomocí mag- netické rezonance. Schopnost kontrastní látky zvýšit relaxační rychlosti 1 H ve svém okolí je kvantitativně popsána relaxivitou. Cílem této práce bylo změřit metodou ja- derné magnetické rezonance příčnou relaxivitu nanočástic ε-Fe2−x Alx O3 obalených amorfní silikou (SiOx (OH)y ) nebo stabilizovaných citrátem, konkrétně její závislost na vnějším magnetickém poli, teplotě a tloušt'ce obalu ze siliky. Obsah hliníku byl stanoven z XRF na x = 0.23(1), dále byl materiál charakterizován pomocí XRPD, Mössbauerovy spektroskopie, DLS, TEM a magnetických měření. Velikost magnetic- kého jádra byla ∼ 21 nm, tloušt'ka obalu ze siliky pak ∼ 6,10,17 a 21 nm. Magne- tizace nanočástic ε-Fe2−x Alx O3 vzrostla oproti ε-Fe2O3 o ∼ 30 %. Saturační trend závislosti relaxivity na vnějším magnetickém poli a její lineární pokles s rostoucí tloušt'kou siliky nelze popsat teoretickým modelem motional averaging regime (re- žim pohybového středování, MAR), nicméně teplotní závislost naměřená v 0.47 T a 11.75 T by se jím dala vysvětlit. Ze srovnání s nanočásticemi ε-Fe2O3 vyplývá, že zkoumané vzorky s obalem tenčím než 10 nm dosáhly vyšší relaxivity...
|
|
|
Potential contrast agents for MRI based on manganese(II) complexes
Drahoš, Bohuslav ; Lukeš, Ivan (vedoucí práce) ; Geraldes, Carlos F. G. C. (oponent) ; Toth, Imre (oponent)
Disertační práce je zaměřena na syntézu a studium manganatých komplexů jako alternativy ke komplexům gadolinitým, což jsou široce využívané kontrastní látky pro tomografii magnetické rezonance (Magnetic Resonance Imaging, MRI). V rámci nalezení vhodných manganatých komplexů jako potenciálních kontrastních látek pro MRI byly zkoumány tři strukturně rozdílné skupiny pentadentátních ligandů lišících se velikostí makrocyklické kavity, druhem donorových atomů a počtem pendantních ramen obsahující různé funkční skupiny. Z krystalových struktur bylo zjištěno, že Mn2+ iont má v těchto komplexech koordinační číslo 6 nebo 7, což umožňuje koordinaci jedné nebo dvou molekul vody. Přímá koordinace molekuly vody ovšem snižuje celkovou stabilitu komplexu a proto je termodynamická stability studovaných komplexů nižší než pro komplexy s polyaminokarboxyláty a stejně tak jejich disociace je mnohem rychlejší v porovnání s [Mn(nota)] nebo [Mn(dota)]2- . Všechny studované manganaté komplexy jsou stálé vůči oxidaci vzdušným kyslíkem s výjimkou dvou komplexů s 12-člennými makrocykly, které jako jediné podléhají oxidaci za vzniku manganitých komplexů. Hodnoty relaxivity komplexů se dvěma koordinovanými molekulami vody jsou přibližně dvakrát vyšší než pro komplexy s jednou molekulou vody a zároveň jsou srovnatelné s...
|
host ::
RSS.